Ali přítel nejvěrnější - 20 - karban

Většího karbaníka, než bývala naše babi, byste pohledali.

V době, kdy pracovala v rekreaci, jsem s ní často jezdila. Byly to takové ty zájezdy, pro zaměstnance, do podnikových zotavoven. 

Všichni, dospělí i děti, jsme se znali, takže kolektiv nebylo třeba stmelovat a první lahev většinou padla už cestou podnikovým autobusem. 

Karty v rukách rodičů šustily každý večer. 

Mastila se kanasta i žolíky a hrálo se dlouho do noci, či raního kuropění. 

Nedávno jsem při uklízení narazila na balíček karet a napadlo mě vyzkoušet, jestli si babi ještě vzpomene, jak se to hraje. 

Na internetu jsem nastudovala pravidla, abych nebyla za blbce, a zeptala se, jestli si nechce zahrát. 

Souhlasila. 

Rozdala jsem tedy karty a to bylo to poslední, co jsem byla schopna pochopit. 

Babi hrála, jako kdyby zrovna vstala od hráčského stolu. 

Pravda. Musely jsme trošku přizpůsobit pravidla, protože měla problém s drobnou motorikou, ale jinak jí to šlo naprosto skvěle. 

Snížily jsme počet karet na 12 +1 pro vynášejícího hráče. 

Také jsme si jasně rozdělily role. 

Já vyhrála míchání a rozdávání,  babi snímala a vynášela. 

Vydržela hrát více než dvě hodiny, což byl naprosto úžasný výkon. Že udrží pozornost takhle dlouhou dobu, jsem absolutně nečekala. 

Karty ji naprosto pohltily. 

Hlavu skloněnou, neustále si něco mumlala, počítala a přerovnávala.

Téměř nemluvila. Plně se soustředila na hru a... 

Ta potvora nade mnou i vyhrávala! Normálně zavírala z ruky!

Nebudu se zbytečně kroutit a otevřeně a potupně přiznám, že skóre bylo naprosto vyrovnané. 

Je vidět, že jsou věci mezi nebem a zemí, které Ali prostě neovlivní. 

Zkusíme ho s babi ještě někdy oblafnout. 

Většího karbaníka, než bývala naše babi, byste pohledali.

V době, kdy pracovala v rekreaci, jsem s ní často jezdila. Byly to takové ty zájezdy, pro zaměstnance, do podnikových zotavoven. 

Všichni, dospělí i děti, jsme se znali, takže kolektiv nebylo třeba stmelovat a první lahev většinou padla už cestou podnikovým autobusem. 

Karty v rukách rodičů šustily každý večer. 

Mastila se kanasta i žolíky a hrálo se dlouho do noci, či raního kuropění. 

Nedávno jsem při uklízení narazila na balíček karet a napadlo mě vyzkoušet, jestli si babi ještě vzpomene, jak se to hraje. 

Na internetu jsem nastudovala pravidla, abych nebyla za blbce, a zeptala se, jestli si nechce zahrát. 

Souhlasila. 

Rozdala jsem tedy karty a to bylo to poslední, co jsem byla schopna pochopit. 

Babi hrála, jako kdyby zrovna vstala od hráčského stolu. 

Pravda. Musely jsme trošku přizpůsobit pravidla, protože měla problém s drobnou motorikou, ale jinak jí to šlo naprosto skvěle. 

Snížily jsme počet karet na 12 +1 pro vynášejícího hráče. 

Také jsme si jasně rozdělily role. 

Já vyhrála míchání a rozdávání,  babi snímala a vynášela. 

Vydržela hrát více než dvě hodiny, což byl naprosto úžasný výkon. Že udrží pozornost takhle dlouhou dobu, jsem absolutně nečekala. 

Karty ji naprosto pohltily. 

Hlavu skloněnou, neustále si něco mumlala, počítala a přerovnávala.

Téměř nemluvila. Plně se soustředila na hru a... 

Ta potvora nade mnou i vyhrávala! Normálně zavírala z ruky!

Nebudu se zbytečně kroutit a otevřeně a potupně přiznám, že skóre bylo naprosto vyrovnané. 

Je vidět, že jsou věci mezi nebem a zemí, které Ali prostě neovlivní. 

Zkusíme ho s babi ještě někdy oblafnout. 

Hlášky - 3 - kafař

Ráno připravím babi snídani. 

Velká houska s choceňským máslem a šunkou, nápoj z matchy a léky.

Babi vstane, vše sní a vypije. 

Po pár minutách zapíná konvici a dosypává do hrnku kafe.

"Bude něco k snídani?"

"Babi. Před chvílí jsi zbaštila celou housku.."

"Ne."

"Ale ano. Velkou housku se šunkou." 

"Ne." 

"Tady je ještě hrnek od čaje." 

"Tak to si nepamatuju." 

"Jestli máš ještě hlad, tak tady máš zákusek." 

Babi vypije kafe a sní zákusek. 

Po 20 minutách zapíná konev a dělá si kafe. 

"Máš něco k jídlu?" 

"Ty máš ještě hlad?" 

"Ne. Chuť." 

"Tady je poslední čokoládová trubička. Tak si ji Vem." 

Babi sní trubičku a vypije kafe. 

Po 10 minutách zapíná varnou konev. 

"Babi. To už si jdeš dělat další kafe? Teď si dvě dopila." 

Babi s pohledem, ze kterého jasně čtu, jak jsem úplně blbá a ubohá, vypíná konev.... 

Vidím na ní, že jakmile odejdu z místnosti, zapne konvici a uvaří si další kafe... 

Po chvíli nevydrží a zeptá se. 

" Myslíš, že bych si mohla udělat kafe? 

"Babi už jsi měla 2 během půl hodiny!" 

"No to by už asi bylo moc. Když já bych potřebovala něco, co by mě rozproudilo." 

"Tak si Vem zmrzlinu." 

"No vidíš, to by mě mohlo postavit na nohy.." 

..….. 

Ali přítel nejvěrnější - 19 - Martinka

Nedávno jsme dali s přítelem hlavy dohromady a usoudili, že je na čase poohlédnout se po nějaké té výpomoci. 

Babi s Alim si poslední dobou žijí svým vlastním životem a většinu času tráví mimo nás. 

A protože už na ně není žádné spolehnutí, je potřeba nějakým zásadním způsobem tuto situaci řešit. 

Každý měsíc potřebujeme dovykrýt pár dnů. 

Nikoho cizího jsme nechtěli, a tak  padla volba na naši kamarádku Martinu.

Jsem moc ráda, že naši nabídku přijala. 

Byla to velmi šťastná volba.

Pro nás to znamená velikou úlevu a pro babi oživení dlouhých dnů. 

Babi je nadšená, že má přítelkyni , která si s ní povídá, luští křížovky, chodí na procházky... ,ale hlavně "JE ČERSTVÁ"!

Celý den se věnuje jen babi a chvilkama to vypadá, že zastínila i Aliho zářící hvězdu. 

Pookřála a jakoby se rozzářila. Je samý úsměv. Má se najednou na co těšit a pro co žít. 

Tento týden jsem přišla z práce dřív. Sedla si s holkama ke kafi. Byl tu takový hezký klid. 

Hodinu jsme jen tak seděli a povídali si.

Takovou pohodu jsem ve všední den dlouho nezažila. 

Babi už sice byla po celém dni utahaná, chvilkama měla problém se soustředit, ale byla šťastná. 

O víkendu vyprávěla jen o Martince. Celý den. Pravda lecos trochu přikrášlila, doplnila o další aktivity, přidala místa i dění, ale i tak to byla velmi příjemná změna. 

Pravda. Nebyla jsem tu s nimi celý den, takže je klidně možné, že si přeci jen chvilkama s Alim odskočila do časoprostoru a s Martinkou z jiné dimenze zažívala další a další příběhy. Je i možné, že má ta druhá Martinka úplně jiné děti a s babi chodí na dlouhé procházky po městě a hraje s ní karty. Možná že spolu pracovali a možná si opravdu spolu jako děti hráli, přestože tady je mezi nimi věkový rozdíl čtyřicetsedm let.... 

No a co. Pro mě je důležité, že si Martinka z mojí dimenze rozumí s babi v našem společném teď a tady. 

A vím, že dokud k nám bude chodit, můžu být klidná a babi bude spokojená. 

Ali přítel nejvěrnější - 18 - Ali je náš

Když si něco pojmenujete, získáte k tomu úplně jiný vztah. 

Od té doby, co jsme Alimu dali jméno, stal se skutečným členem naší rodiny. 

Je to s ním stejné, jako s jakýmkoliv jiným příbuzným. Nemůžete si ho vybrat, nemůžete ho nechat zmizet, a tak jsme ho vzali na milost.

Někdy je veselý, jindy by ho člověk nejradši něčím praštil, ale většinu času nám jen komplikuje život, leze nám na nervy a dmítá se hnout. 

Babi si dokonale omotal kolem prstu a nás donutil ho respektovat. 

Jako na houpačce. Jednou má náladu dobrou, jindy je melancholické, pak zas vzteklý nebo neskutečně paličatý. Jako malé dítě. Babi však totálně podlehla jeho kouzlu a odmítá používat mozek i nohy. 

O co víc nepoužívá hlavu, o to víc klade všetečných otázek. Nemyslím různých otázek. Na každý den si vybere tak dvě nebo tři a ty pak klade celý den. 

Včera jsme měli den kolik je hodin, kdy někdo přijde a kdy pojedeme domů. 

Otázky během dne naštěstí střídá. To aby mě tak rychle neudyndala. 

Možná, že zkouší, jestli jsem ve střehu. Je to taková hra na to, kdo dýl vydrží. 

Babi klade a já se snažím, aby přemýšlela nebo se alespoň hýbala a tak kladu taky. Protiotázky. 

A kolik myslíš, že je hodin ? 

A kdopak by měl přijít? 

Tebe to se mnou neba? 

A kampak bys chtěla jít? 

S hodinami je to pravda složitější. Musí otočit hlavu nebo se zvednout, a to se jí moc nechce. 

Jenže já jsem beran, takže jsem fakt hodně tvrdá a neřeknu. Fučík byl proti mně vyloženě ukecanej frajer. 

Babi střelí něco od boku a já na to, že ne, tak to zkusí znovu a znovu, až nakonec vstane a podívá se. 

Někdy se mnou hraje tipovací soutěž. Zkouší se trefit do správné odpovědi. Je v tom dobrá a vydrží fakt dost dlouho. 

Třeba jaký je rok. Vyjmenovává jeden po druhém a mě to připomíná počítání oveček. 

Umí však překvapit a občas mě převeze  tím, že se podívá do novin, což vnímám jako významný úspěch celého snažení . Spojení proběhlo a babi využila své kombinační schopnosti!

Co chtít víc?

Ali přítel nejvěrnější - 17 - je sychravo

Nastalo sychravé počasí a babi do časoprostoru zdrhá stále častěji. Skoro to vypadá, že už se jí v té naší dimenzi vůbec nelíbí, a tak mizí jinam. 

Pravda. Ono to poslední dobou opravdu za moc nestojí. 

Někdy jí ty její úniky závidím. 

Babi stačí i obyčejné klimbnutí a je pryč

Ježisi! Co já bych dala za spánek! A s krásnými sny? No to je SEN..! 

Pořádně jsem se nevyspala ani nepamatuju. 

Zatím, co běhám mezi sporákem, pračkou a zvířaty, babi si užívá v časech, kdy byla mladá, krásná a šťastná. 

Po návratu se s námi nikdy nezapomene podělit o své zážitky. 

Někdy se stane, že během svého cestování v čase, dokáže prožít paralelní život i s postavami z různých pořadů, seriálů nebo filmů. 

Vůbec nechápu, jak to dělá. A opravdu se to SNAŽÍM pochopit. 

Napadá mě jediné vysvětlení. A to, že kromě všech prožívaných teď a tady, existuje i filmové a televizní teď a tady. 

Já vím. Zní to fantasmagoricky. Kdyby tomu tak bylo,.. tak by to byl fakt těžkej masakr. 

Ať je to, jak je to, babi to prostě ba, protože v aktuálním teď ji to neba. 

I když máme doma spoustu mazlících zvířátek, babi se nám nudí, nudí a trudí. 

V létě může babi strávit celý den venku na čerstvém vzduchu, ale jakmile se ochladí a potemní, sedí doma a buď vymýšlí blbosti nebo přemýšlí nad hovadinama. 

Omlouvám se. Chtěla jsem napsat, že se mi snaží pomoct, přemýšlí za mě a radí mi, jak mám co dělat. 

Sedí v kuchyni u stolu, pozoruje mě při práci (radí mi), poslouchá rádio a chvilkama je duchem je bůhví kde. 

Za chvíli se probere do tvrdé reality, aby zjistila, že to byl jen další sen... 

.... "V kolik přijedou?"

"A kdopak babi?"

"No turisti."

"Jaký turisti?" 

"Já myslela, že máme tábor. My už ho nemáme?" 

"Nikdy jsme žádný neměli babi.." 

V ty chvíle je mi jí hrozně líto, ale zároveň jí ty báječné zážitky závidím..., i když... přeci jen jsem radši tom svém hektickém TEĎ.