Ali přítel nejvěrnější - 21 - Alibabi

Přátelství babi a Aliho dávno přerostlo v něco víc, než je kamaradský vztah. Jedná se v podstatě o vzájemnou symbiózu. 

Jen stěží je od sebe rozeznáte. Když mluví babi, mluví zároveň Ali a naopak. Jsou doslova jedno tělo, jedna duše a jeden bez druhého nedají ani ránu. 

Kdyby mi to nebylo blbý, tak bych jí místo babi začala říkat Alibabi. Jenže to by si to pak leckdo mohl poplést se známou pohádkou  Alibaba a čtyřicet loupežníků, což by nebylo úplně správně. 

Ali sice vydá za celou tlupu, ale zásadně pracuje sám.

Je mazaný, zákeřný a nevyzpytatelný. 

Nepřepadává počestné pocestné v hlubokých lesích, nekrade peníze ani cennosti, ale o to je nebezpečnější. 

Ali svým obětem sebere úplně všechno. Bere vše, čemu se za celý život naučili, co prožili, koho milovali a čeho dosáhli. Krade všechno včetně nejniternějších myšlenek. 

Nezbyde nic. Jen prázdnota. 

Snažím se vymanit babi z jeho vlivu, ale urputně se brání. 

Dneska jsme například chtěly Aliho zapojit do hry v kostky, ale nepodařilo se nám to. Ne, že by nechtěl hrát, ale počítat ho jednoduše nebavilo. Odmítl i kanastu. Prý je to moc složité...., a tak jsme to vzdaly. 

Venku chumelí,  v kamnech nádherně praská, je tu teploučko, v rádiu hrajou jednu hezkou písničku za druhou a babi se šla vykoupat. 

Zatím to celkem zvládá a po lázni je vždy svěží. Jako by z ní spadl balvan. 

A když už je čerstvá, zkoušíme znovu promrskat ty žolíky. 

Musím babi hlídat, aby nefixlovala. Ta  potvora je totiž velmi mazaný a zákeřný protihráč a jakmile ji nehlídám, podvádí. 

Zkouší to na mě různě. Třeba předstírá, že bude vykládat, vezme z balíku kartu, pak jako zjistí, že jí něco chybí a vrátí kartu zpátky do balíku. Samozřejmě úplně jinou, protože ta původní se jí hodí daleko víc. 

Jindy na mě zkouší vyložit dva žolíky s jednou kartou nebo vyloží a nezbyde jí karta na zavření. Hodí na mě úsměv a myslí si, že tím je to vyřízené. 

A žolíky?  Zajímalo by mě, kde je pořád bere. Má jich věčně plnou ruku, zatím co já ho neviděla ani nepamatuju. 

Dokud babi hraje, nikdo by nepoznal, že má Aliho. Mozek jí pracuje na plné obrátky. Stav absolutního soustředění. 

Jakmile však karty odloží, jako by se posledních deset let, co s námi bydlí vymazalo. Prostě nejsou. 

Bezelstně se mě zeptá "Dáš mi nějakou noční košili na spaní? Já tu nic nemám. Jsem tu poprvé. A když nepojedu domů, tak bych neměla v čem spát..."  

Tak, asi tak je to s tím naším hraním. Něco za něco....

Ali přítel nejvěrnější - 20 - karban

Většího karbaníka, než bývala naše babi, byste pohledali.

V době, kdy pracovala v rekreaci, jsem s ní často jezdila. Byly to takové ty zájezdy, pro zaměstnance, do podnikových zotavoven. 

Všichni, dospělí i děti, jsme se znali, takže kolektiv nebylo třeba stmelovat a první lahev většinou padla už cestou podnikovým autobusem. 

Karty v rukách rodičů šustily každý večer. 

Mastila se kanasta i žolíky a hrálo se dlouho do noci, či raního kuropění. 

Nedávno jsem při uklízení narazila na balíček karet a napadlo mě vyzkoušet, jestli si babi ještě vzpomene, jak se to hraje. 

Na internetu jsem nastudovala pravidla, abych nebyla za blbce, a zeptala se, jestli si nechce zahrát. 

Souhlasila. 

Rozdala jsem tedy karty a to bylo to poslední, co jsem byla schopna pochopit. 

Babi hrála, jako kdyby zrovna vstala od hráčského stolu. 

Pravda. Musely jsme trošku přizpůsobit pravidla, protože měla problém s drobnou motorikou, ale jinak jí to šlo naprosto skvěle. 

Snížily jsme počet karet na 12 +1 pro vynášejícího hráče. 

Také jsme si jasně rozdělily role. 

Já vyhrála míchání a rozdávání,  babi snímala a vynášela. 

Vydržela hrát více než dvě hodiny, což byl naprosto úžasný výkon. Že udrží pozornost takhle dlouhou dobu, jsem absolutně nečekala. 

Karty ji naprosto pohltily. 

Hlavu skloněnou, neustále si něco mumlala, počítala a přerovnávala.

Téměř nemluvila. Plně se soustředila na hru a... 

Ta potvora nade mnou i vyhrávala! Normálně zavírala z ruky!

Nebudu se zbytečně kroutit a otevřeně a potupně přiznám, že skóre bylo naprosto vyrovnané. 

Je vidět, že jsou věci mezi nebem a zemí, které Ali prostě neovlivní. 

Zkusíme ho s babi ještě někdy oblafnout. 

Většího karbaníka, než bývala naše babi, byste pohledali.

V době, kdy pracovala v rekreaci, jsem s ní často jezdila. Byly to takové ty zájezdy, pro zaměstnance, do podnikových zotavoven. 

Všichni, dospělí i děti, jsme se znali, takže kolektiv nebylo třeba stmelovat a první lahev většinou padla už cestou podnikovým autobusem. 

Karty v rukách rodičů šustily každý večer. 

Mastila se kanasta i žolíky a hrálo se dlouho do noci, či raního kuropění. 

Nedávno jsem při uklízení narazila na balíček karet a napadlo mě vyzkoušet, jestli si babi ještě vzpomene, jak se to hraje. 

Na internetu jsem nastudovala pravidla, abych nebyla za blbce, a zeptala se, jestli si nechce zahrát. 

Souhlasila. 

Rozdala jsem tedy karty a to bylo to poslední, co jsem byla schopna pochopit. 

Babi hrála, jako kdyby zrovna vstala od hráčského stolu. 

Pravda. Musely jsme trošku přizpůsobit pravidla, protože měla problém s drobnou motorikou, ale jinak jí to šlo naprosto skvěle. 

Snížily jsme počet karet na 12 +1 pro vynášejícího hráče. 

Také jsme si jasně rozdělily role. 

Já vyhrála míchání a rozdávání,  babi snímala a vynášela. 

Vydržela hrát více než dvě hodiny, což byl naprosto úžasný výkon. Že udrží pozornost takhle dlouhou dobu, jsem absolutně nečekala. 

Karty ji naprosto pohltily. 

Hlavu skloněnou, neustále si něco mumlala, počítala a přerovnávala.

Téměř nemluvila. Plně se soustředila na hru a... 

Ta potvora nade mnou i vyhrávala! Normálně zavírala z ruky!

Nebudu se zbytečně kroutit a otevřeně a potupně přiznám, že skóre bylo naprosto vyrovnané. 

Je vidět, že jsou věci mezi nebem a zemí, které Ali prostě neovlivní. 

Zkusíme ho s babi ještě někdy oblafnout. 

Hlášky - 3 - kafař

Ráno připravím babi snídani. 

Velká houska s choceňským máslem a šunkou, nápoj z matchy a léky.

Babi vstane, vše sní a vypije. 

Po pár minutách zapíná konvici a dosypává do hrnku kafe.

"Bude něco k snídani?"

"Babi. Před chvílí jsi zbaštila celou housku.."

"Ne."

"Ale ano. Velkou housku se šunkou." 

"Ne." 

"Tady je ještě hrnek od čaje." 

"Tak to si nepamatuju." 

"Jestli máš ještě hlad, tak tady máš zákusek." 

Babi vypije kafe a sní zákusek. 

Po 20 minutách zapíná konev a dělá si kafe. 

"Máš něco k jídlu?" 

"Ty máš ještě hlad?" 

"Ne. Chuť." 

"Tady je poslední čokoládová trubička. Tak si ji Vem." 

Babi sní trubičku a vypije kafe. 

Po 10 minutách zapíná varnou konev. 

"Babi. To už si jdeš dělat další kafe? Teď si dvě dopila." 

Babi s pohledem, ze kterého jasně čtu, jak jsem úplně blbá a ubohá, vypíná konev.... 

Vidím na ní, že jakmile odejdu z místnosti, zapne konvici a uvaří si další kafe... 

Po chvíli nevydrží a zeptá se. 

" Myslíš, že bych si mohla udělat kafe? 

"Babi už jsi měla 2 během půl hodiny!" 

"No to by už asi bylo moc. Když já bych potřebovala něco, co by mě rozproudilo." 

"Tak si Vem zmrzlinu." 

"No vidíš, to by mě mohlo postavit na nohy.." 

..….. 

Ali přítel nejvěrnější - 19 - Martinka

Nedávno jsme dali s přítelem hlavy dohromady a usoudili, že je na čase poohlédnout se po nějaké té výpomoci. 

Babi s Alim si poslední dobou žijí svým vlastním životem a většinu času tráví mimo nás. 

A protože už na ně není žádné spolehnutí, je potřeba nějakým zásadním způsobem tuto situaci řešit. 

Každý měsíc potřebujeme dovykrýt pár dnů. 

Nikoho cizího jsme nechtěli, a tak  padla volba na naši kamarádku Martinu.

Jsem moc ráda, že naši nabídku přijala. 

Byla to velmi šťastná volba.

Pro nás to znamená velikou úlevu a pro babi oživení dlouhých dnů. 

Babi je nadšená, že má přítelkyni , která si s ní povídá, luští křížovky, chodí na procházky... ,ale hlavně "JE ČERSTVÁ"!

Celý den se věnuje jen babi a chvilkama to vypadá, že zastínila i Aliho zářící hvězdu. 

Pookřála a jakoby se rozzářila. Je samý úsměv. Má se najednou na co těšit a pro co žít. 

Tento týden jsem přišla z práce dřív. Sedla si s holkama ke kafi. Byl tu takový hezký klid. 

Hodinu jsme jen tak seděli a povídali si.

Takovou pohodu jsem ve všední den dlouho nezažila. 

Babi už sice byla po celém dni utahaná, chvilkama měla problém se soustředit, ale byla šťastná. 

O víkendu vyprávěla jen o Martince. Celý den. Pravda lecos trochu přikrášlila, doplnila o další aktivity, přidala místa i dění, ale i tak to byla velmi příjemná změna. 

Pravda. Nebyla jsem tu s nimi celý den, takže je klidně možné, že si přeci jen chvilkama s Alim odskočila do časoprostoru a s Martinkou z jiné dimenze zažívala další a další příběhy. Je i možné, že má ta druhá Martinka úplně jiné děti a s babi chodí na dlouhé procházky po městě a hraje s ní karty. Možná že spolu pracovali a možná si opravdu spolu jako děti hráli, přestože tady je mezi nimi věkový rozdíl čtyřicetsedm let.... 

No a co. Pro mě je důležité, že si Martinka z mojí dimenze rozumí s babi v našem společném teď a tady. 

A vím, že dokud k nám bude chodit, můžu být klidná a babi bude spokojená. 

Ali přítel nejvěrnější - 18 - Ali je náš

Když si něco pojmenujete, získáte k tomu úplně jiný vztah. 

Od té doby, co jsme Alimu dali jméno, stal se skutečným členem naší rodiny. 

Je to s ním stejné, jako s jakýmkoliv jiným příbuzným. Nemůžete si ho vybrat, nemůžete ho nechat zmizet, a tak jsme ho vzali na milost.

Někdy je veselý, jindy by ho člověk nejradši něčím praštil, ale většinu času nám jen komplikuje život, leze nám na nervy a dmítá se hnout. 

Babi si dokonale omotal kolem prstu a nás donutil ho respektovat. 

Jako na houpačce. Jednou má náladu dobrou, jindy je melancholické, pak zas vzteklý nebo neskutečně paličatý. Jako malé dítě. Babi však totálně podlehla jeho kouzlu a odmítá používat mozek i nohy. 

O co víc nepoužívá hlavu, o to víc klade všetečných otázek. Nemyslím různých otázek. Na každý den si vybere tak dvě nebo tři a ty pak klade celý den. 

Včera jsme měli den kolik je hodin, kdy někdo přijde a kdy pojedeme domů. 

Otázky během dne naštěstí střídá. To aby mě tak rychle neudyndala. 

Možná, že zkouší, jestli jsem ve střehu. Je to taková hra na to, kdo dýl vydrží. 

Babi klade a já se snažím, aby přemýšlela nebo se alespoň hýbala a tak kladu taky. Protiotázky. 

A kolik myslíš, že je hodin ? 

A kdopak by měl přijít? 

Tebe to se mnou neba? 

A kampak bys chtěla jít? 

S hodinami je to pravda složitější. Musí otočit hlavu nebo se zvednout, a to se jí moc nechce. 

Jenže já jsem beran, takže jsem fakt hodně tvrdá a neřeknu. Fučík byl proti mně vyloženě ukecanej frajer. 

Babi střelí něco od boku a já na to, že ne, tak to zkusí znovu a znovu, až nakonec vstane a podívá se. 

Někdy se mnou hraje tipovací soutěž. Zkouší se trefit do správné odpovědi. Je v tom dobrá a vydrží fakt dost dlouho. 

Třeba jaký je rok. Vyjmenovává jeden po druhém a mě to připomíná počítání oveček. 

Umí však překvapit a občas mě převeze  tím, že se podívá do novin, což vnímám jako významný úspěch celého snažení . Spojení proběhlo a babi využila své kombinační schopnosti!

Co chtít víc?