Ali přítel nejvěrnější - 24 - trvalky

Přestalo mrznout, z nebe padá voda a mlha zakryla celý výhled. Dneska je prostě krásně hnusně. 

Babi tohle počasí nemá ráda, ale Ali si v něm vyloženě libuje. Ví, že babi bude jenom jeho. 

Jak začne tohle nanicovatý a ufňukaný počasí, jsou ti dva zalezlí v pokoji a z televizních pořadů si vybírají tipy na nové výlety časoprostorem. 

Ne, že bych jim to nějak záviděla...

Vzpomněla jsem si na doby, kdy byla babi se svou neutuchající akčností "na zabití".  

Co bych za to dneska dala...

Máme docela velkou zahradu a záhonová část ji tehdy přitahovala jako magnet. 

Tak strašně mi chtěla pomáhat, že mi vždycky vyplela úplně všechno. 

Nějaké zákazy nebo prosby totálně ignorovala. Měla zkrátka svou představu, jak má zahrada vypadat a té se držela. 

Zakázané ovoce chutná prostě nejlépe. 

Občas mi vyplela celou sadbu. Záhony pak byly čisté, jako slovo boží. 

Svému stylu zahradničení se babi věnovala v každé volné chvilce. Zejména, když si byla jistá, že jí nikdo nevidí a nebude rušena. 

Nebyla líná vstát o dvě hodiny dřív, jen aby to stihla, než se vzbudíme. 

Jindy se nenápadně proplížila kolem zdi tak, aby ji nikdo neviděl. 

Využila zkrátka každé příležitosti, kdy jsem se nedívala. 

Radši bych hlídala pytel blech!

Babi doslova sršela dobrými nápady a realizovala je s neskutečným nasazením. 

Děti ve škole by zajásaly, neboť biologii by dokázala svým neotřelým pohledem vystavět na zcela nových, pokrokových, ale hlavně jednodušších základech. 

Stávající, zbytečně složité rozdělení rostlin na jednoletky, dvouletky a trvalky nahradila jednoduchým trvalky - nertvalky. 

Rozlišování těchto dvou skupin probíhalo geniálně jednoduchým způsobem. Co přežilo, byla trvalka. 

Nutno podotknout, že tato skupina nebyla příliš velká. 

Pokud by se podařilo toto zjednodušení prosadit, byl by to průlom ve vnímání i kategorizaci celé rostliné říše. 

Dnes už na zahradu sama nedojde a těšíme se na léto, kdy může být celý den venku. Před domem je příjemný stín a babi tu má dokonalý přehled o všem, co se kde šustne. 

Doufám, že si toho ještě užije, a Ali si občas odběhne taky někam jinam. Třeba... podívat se na ty trvalky. 

Hlášky - 4 - to byl ale den

 Po příchodu z práce:

"Ahoj babi! Jak si se celý den měla?"

Babi po celém dni u televize :

" Jsme si dneska mákly. Bylo toho strašně moc. Jsem ušlapaná, jak jsme celý den lítaly. Bolí mě z toho celej člověk." 

"Babi, vždyť jsi byla celý den doma." 

Babi s tajemným, šibalským úsměvem:

"To si jenom myslíš... My toho dneska nachodily.." 

 "A s kým babi?" 

"No s holkama. Jak sem chodí."

"Kterýma holkama ?" 

"Já nevím, jak se jmenujou. Počkej...  Tady to bylo napsaný. Hanka!" 

"A kdo to je?" 

"No moje dcera." 

"Tvoje dcera jsem já." 

"Ty přeci nejsi moje dcera............ Ty jsi Hanka?" 

"No jo babi. Už je to tak." 

"Už se mi to plete. Ale můžeš bejt klidná. Všechno jsem uklidnila a srovnala...i venku..... " 

"Vždyť já vím babi. Jako dycky."

Rozhlédnu se na ten binec kolem a zeptám se. 

"Máš hlad?" 

A vím, že řekne. "Trošku. Ale ne moc." 

Ali přítel nejvěrnější - 23 - kostel

K dnešnímu blogu mě inspirovala moc milá zprávička, která mi přišla na messenger. 

Psala mi paní, která se rozhodla vzít si maminku z LDN domů. 

Maminka je prý hodně sprostá a agresivní, což je velmi nepříjemný a ubíjející stav. 

Připomnělo mi to babi před několika lety, kdy s ní opravdu nebylo lehké pořízení. 

Je zrozencem ve znamení býka. Takový trošku generál. Doma muselo vše šlapat podle jejích představ a málokdy dala na názor někoho jiného. 

O to hůř snášela počáteční Aliho oťukávání v době, kdy jí začal projevovat svoji náklonnost . 

Drobné výpadky, pocit zastřené mysli... Takový ten stav, kdy jste za sklem a na život koukáte, jako by ani nebyl váš. 

V  příspěvcích jsem před časem psala, že babi tenkrát hodně pila, což jsem netušila, dokud se k nám nepřestěhovala. 

Na tuhle dobu moc ráda nevzpomínám. 

Okamžik, kdy jsem se rozhodla od sebe Aliho a  Notordu odtrhnout, byl pro babi šok. 

Trvalo to téměř dva roky než i okolí pochopilo vážnost situace a přestalo babi pití tajně nosit. 

Zkoušela to na mě po dobrém, po zlém, hrála na city, vyčítala, prohledávala šuplíky a skříně, a těch jadrných jmen, co jsem dostala! Do té doby jsem netušila, jak je v tomto směru čeština barvitá a rozmanitá. 

Je to strašný! Dáváte ze sebe vše, čeho jste schopni a sklízíte jen urážky a zlobu. 

Byly však naštěstí i hezké chvilky. 

Jednou, když to babi ještě fyzicky dávala, jsme šly na nákup. Procházkou jsme to vzaly až na náměstí, aby měla trochu pohyb. 

Z místního kostelíka zněly varhany, na babi to nějak dosedlo a byla celá taková naměkko. 

Úsměvné na tom bylo, že babi je celý život zarytým ateistou. 

A tenhle bezvěrec a neznaboh mě najednou táhnul do kostela!

Pomalu jsme vstoupily a já, obtěžkaná taškama doufala, že zůstaneme diskrétně stát v pozadí. Abychom nerušily. 

Jenže, to by nebyla naše babi. S bezelstnou samozřejmostí si to namířila do lavice uprostřed kostela a s hlasitým zaskřípěním se usadila. 

Tak jsme tam tak seděly a poslouchaly ty varhany, pana faráře a modlitby. 

A bylo nám příjemně. 

Nepatřičně, ale příjemně. 

Vydržela tam sedět až do konce. 

Vzala jsem s povděkem alespoň to, že nepoužila svěcenou vodu a nepokřižovala se, protože nevím, co by si o nás ten nahoře pomyslel. 

A takový je Ali. Někdy rozbrečí, jindy rozesměje a někdy je s ním prostě jen fajn. 

Tak se držte :o) 

Ali přítel nejvěrnější - 22 - hokus pokus

V sobotu jsem dospěla k zajímavému závěru.

Několikahodinová hra karet sice babi, vyřadila mozek z provozu, ale celé následující dopoledne nepadla jediná otázka mimo mísu. 

Docela mě to zaujalo a rozhodla jsem se udělat takový malý test, abych zjistila, jestli to byla jen náhoda. 

Po obědě jsme usedly ke stolu a začaly hrát.

Hrály jsme celé odpoledne. Babi se opět soustředila na hru, která ji evidentně velmi baví, navzdory tomu, že jsem tentokrát vyhrávala. 

Kolem šesté jsem šla nakrmit zvířata, což babi dost nelibě nesla. Seděla u stolu a rukama do něj nedočkavě plácala, jakože zdržuju! 

Byla jako malé dítě, kterému vzali hračku. 

Situace kolem stavu mysli se opakovala, jako přes kopírák. 

Během půl hodiny po skončení hry byla zase jinde. 

Přišlo mi to, jako když vypnete program v počítači. Tam někde to je, ale aktuálně vidíte kulový. 

Pořád se ptala, kdy pojedeme za maminkou, aby neměla strach, kde tak dlouho jsme. V reakci na moji poznámku, že maminka umřela před 40 lety, se opravila, že vlastně myslela babičku... Uaaa.?!

Ali má fakt smysl pro humor. 

Nevydržela jsem to a pár kol před spaním jsme ještě, v rámci zachování mého zdravého rozumu, daly. 

Druhý den byla, opět v naprosté pohodě. 

Vyspinkaná do růžova, úsměv na tváři, bez problémů prováděla ranní činnosti. 

Pro úplnost, aby byl pokus řádně popsán, musím připomenout, že babi vždy na noc dostává spací čokoládu, která ji vždy zklidní, takže rána bývají všeobecně poměrně v klidu.

O víkendu pokus ještě jednou zopakuju. Konec konců, jistota je jistota. Abych nedělala předčasné závěry. 

Nicméně to zatím vypadá, že hraním se skutečně zlepší vnímavost, i když se to projeví se zpožděním. Nevydrží to dlouho a velmi rychle vzniká závislost na hře. 

Tak teď nevím, co je lepší. Mít doma gemblera, který je schopen vás uondat hrou nebo Aliho, který vás umoří svou náklonností? 

V pondělí jdu do práce a přítel karty nehraje, tak se to snad nějak vyřeší samo. 

Ali přítel nejvěrnější - 21 - Alibabi

Přátelství babi a Aliho dávno přerostlo v něco víc, než je kamaradský vztah. Jedná se v podstatě o vzájemnou symbiózu. 

Jen stěží je od sebe rozeznáte. Když mluví babi, mluví zároveň Ali a naopak. Jsou doslova jedno tělo, jedna duše a jeden bez druhého nedají ani ránu. 

Kdyby mi to nebylo blbý, tak bych jí místo babi začala říkat Alibabi. Jenže to by si to pak leckdo mohl poplést se známou pohádkou  Alibaba a čtyřicet loupežníků, což by nebylo úplně správně. 

Ali sice vydá za celou tlupu, ale zásadně pracuje sám.

Je mazaný, zákeřný a nevyzpytatelný. 

Nepřepadává počestné pocestné v hlubokých lesích, nekrade peníze ani cennosti, ale o to je nebezpečnější. 

Ali svým obětem sebere úplně všechno. Bere vše, čemu se za celý život naučili, co prožili, koho milovali a čeho dosáhli. Krade všechno včetně nejniternějších myšlenek. 

Nezbyde nic. Jen prázdnota. 

Snažím se vymanit babi z jeho vlivu, ale urputně se brání. 

Dneska jsme například chtěly Aliho zapojit do hry v kostky, ale nepodařilo se nám to. Ne, že by nechtěl hrát, ale počítat ho jednoduše nebavilo. Odmítl i kanastu. Prý je to moc složité...., a tak jsme to vzdaly. 

Venku chumelí,  v kamnech nádherně praská, je tu teploučko, v rádiu hrajou jednu hezkou písničku za druhou a babi se šla vykoupat. 

Zatím to celkem zvládá a po lázni je vždy svěží. Jako by z ní spadl balvan. 

A když už je čerstvá, zkoušíme znovu promrskat ty žolíky. 

Musím babi hlídat, aby nefixlovala. Ta  potvora je totiž velmi mazaný a zákeřný protihráč a jakmile ji nehlídám, podvádí. 

Zkouší to na mě různě. Třeba předstírá, že bude vykládat, vezme z balíku kartu, pak jako zjistí, že jí něco chybí a vrátí kartu zpátky do balíku. Samozřejmě úplně jinou, protože ta původní se jí hodí daleko víc. 

Jindy na mě zkouší vyložit dva žolíky s jednou kartou nebo vyloží a nezbyde jí karta na zavření. Hodí na mě úsměv a myslí si, že tím je to vyřízené. 

A žolíky?  Zajímalo by mě, kde je pořád bere. Má jich věčně plnou ruku, zatím co já ho neviděla ani nepamatuju. 

Dokud babi hraje, nikdo by nepoznal, že má Aliho. Mozek jí pracuje na plné obrátky. Stav absolutního soustředění. 

Jakmile však karty odloží, jako by se posledních deset let, co s námi bydlí vymazalo. Prostě nejsou. 

Bezelstně se mě zeptá "Dáš mi nějakou noční košili na spaní? Já tu nic nemám. Jsem tu poprvé. A když nepojedu domů, tak bych neměla v čem spát..."  

Tak, asi tak je to s tím naším hraním. Něco za něco....