Ali přítel nejvěrnější - 45 - velký úklid

Den jako obrázek, sluníčko svítí na plné pecky a k dokonalosti nechybí téměř nic. Možná bych trochu ubrala na teplotě, ale nemůžu přece chtít všechno. 

Babi má od rána dobrou náladu. Jen Ali chvilkama trochu provokuje a vymýšlí nejrůznější legrácky. 

Mám naplánovaný velký úklid, takže se babi nemohu tolik věnovat. Není proto divu, že se nadšeně zapojuje do každé Aliho taškařice. 

Chvíli po snídani přišla do kuchyně.

"Hani ten budík nějak nefunguje." 

Znám babi, takže jsem se jedním okem koukla, jestli není rozebraný a pochválila ji, že se do něj nehrabala. 

Ale. Jak se říká. Nechval dne před večerem. Budík sice nebyl na kousky, ale jen proto, že se babi nepodařilo do něj dostat. Totálně zaseknout šroubek krytu. Díky bohu neprasknul! 

Na vteřinku se mi zatmělo před očima. V duchu jsem pro jistotu napočítala do sta a přešla situaci téměř beze slova. 

Jednak se ze mě postupem času stává flegmatik a taky jsem si nechtěla kazit krásný den. Koneckonců vím, že ti dva umí být, co se podobných "oprav" týče, daleko "šikovnější" a nápaditější. 

Babi zasedla ke křížovkám a já se v klidu věnovala další práci. Uklidila jsem celý dům a zbývala jen koupelna. To bude šup šup. 

Jenže. Člověk míní, Ali mění. 

Už jak jsem otevřela dveře, bylo jasné, že je něco špatně. Natáhla jsem typický odér a začalo mi docházet, že to budu muset vzít trochu víc z gruntu. 

Záchodová mísa jen velmi těsně nepřesáhla svoji kapacitu a kolem bylo vidět, že babi s Alim dělali co mohli, aby situaci "zachránili". 

Jenže chlapům to uklízení moc nejde. Nemůžu Alimu ani babi upřít snahu, ale výsledek opravdu nic moc. 

Pravda. Každý máme svůj styl úklidu a já ten jejich rozhodně nechci nějak dehonestovat, ale v případě ucpání mísy bych přeci jen postupovala trochu jinak a místo zubní pasty použila radši zvon, ale snaha se cení, i když mi to trochu hodilo vidle do mé představy o rychlém úklidu. 

Když jsem skončila, babi stále seděla v kuchyni a nerušeně si luštila.

 Záchodovou epizodu dávno pustila z hlavy. 

Chtěla jsem něco od plic podotknout. Když jsem jí tam však viděla sedět. To ztělesnění nevinnosti! Došlo mi, že už by to bylo tak nějak zbytečný. 

Ali přítel nejvěrnější - 44 - zuby

Jsem poměrně otrlá. Jen tak mě něco nerozhodí. I zuby, které si babi v pravidelných intervalech vytahuje z pusy mě nechávají naprosto chladnou. 

Přítel je trochu slabší povahy. Nedělá mu úplně nejlíp, když si babi každou chvíli tento doplněk šudlá plenou, kterou nosí za pasem místo kapesníku. Chlapi zkrátka nic nevydrží. 

Je pravdou, že tou plenou utře kdeco, a jsou chvíle, kdy je to vizuálně opravdu poněkud za hranou.  

Není však síly, která by ji přiměla k tomu, aby to nedělala a zuby si čistila v koupelně. Dávno jsem to přestala řešit a prostě se na ní nekoukám. Ne nadarmo se říká čistota půl zdraví, nečistota celé. Potvrzuje to i fakt, že babi v životě neměla ani chřipku. 

Občas se stane, že zuby někde zapomene. Většinou je najdeme bez problémů během několika minut. 

Včera to však bylo jiné. Babi téměř celý den luštila svoje oblíbené křížovky. Tužku dala z ruky až při podávání večeře. Položila jsem před ni talíř a šla umýt nádobí. 

"Hani, nevíš, kde mám zuby?" 

"Předpokládám, že je budeš mít v koupelně nebo v pokoji." 

"Já je nikde nemůžu najít. Jestli mi je někdo nesebral. " 

"Kdo by ti je bral prosím tě ?" 

"Nebo jsem je někde ztratila. Pořád někde lítáme. Taky bůhví, jak dlouho je nemám." 

"Vždyť jsi nikde nebyla. Byly jsme jen na procházce a to jsi je měla." 

"Tak já nevím." 

"Počkej. Já se po nich podívám." 

Procházím obvyklá místa, následují ta méně obvyklá, až po ta vyloženě nepravděpodobná. 

Babi mezitím nerušeně baští. 

"To nevadí. Vykašli se na to. Ono se to nepo. Tak holt budu bez zubů." 

"Vždyť si nikde nebyla. Někde tu přece musí být." 

Prohledala jsem celý barák, prolezla koš na odpadky, přehrabala obě popelnice, zpřeházela všechny skříně, šuplíky, koupelnu, ale nikde nic. 

Jestli, jí spadly do záchodu, tak  zbývá jen septik...

Vrátila jsem se do kuchyně, abych se na to psychicky připravila. Babi právě dojedla a... No to snad ne! Nevěřícně na ni zírám, jak s nenucenou samozřejmostí vyndavá z pusy zuby, a... čistí je plenou!

"Babi... Vždyť ty zuby máš! Celou dobu jsi je měla v puse." 

"A jo. Vidíš. Já si toho ani nevšimla... " 

Polkla jsem naprázdno a prohledávání septiku odložila na jindy. 

A babi? V klidu si dočistila chrup, zašoupla ho zpátky do pusy a nerušeně se vrátila ke svým křížovkám. 

Ali přítel nejvěrnější - 43 - když musíš, tak musíš

Týden se s týdnem sešel a my měly naplánované drcení kostí. Pravidelná týdenní činnost, u které může babi asistovat. 

Jako každá jiná důležitá práce i drcení vyžaduje pečlivou přípravu. Když pominu přemístění materiálu, mísu a  podsedák, je potřeba na pracoviště dovést i babi. 

Řekne se to jednoduše, jenže drtič je u slepic, terén je svažitý, a i když je to v podstatě hned za barákem, dá to docela fušku. Nohy už tolik neslouží a stále přítomná motolice nám z toho dělá trošku slalom. 

Ale jak se říká, když se jde na věc se šturmem a nadšením, tak se dílo podaří. 

Poměrně velká část plotu je hustě zarostlá kiwi, takže je tu nejen příjemný chládek, ale zároveň porost částečně brání výhledu ze silnice, která lemuje zahradu. Částečně. 

To se ukázalo být důležitým faktorem v okamžiku, kdy nám chybělo dodělat posledních pár kostí a babi pronesla obávanou větu. "Mě se chce čůrat." 

V duchu jsem si představila, jak ji s těma zakrvavenejma rukama vleču na záchod. To nemáme šanci stihnout. 

Když musíš, tak zkrátka musíš. Opřela jsem ji o kukaň, ve které se slepice tiše soustředila na snůšku. Stáhly jsme kalhoty, babi si lehce přidřepla a spustila stavidla. 

V tu chvíli jsem zalitovala, že mám jen krátké domácí šaty a žabky. Přestože jsem zaujala opravdu hodně široký postoj, rozptyl byl přeci jen větší. 

Situace zkrátka vyžadovala oběti. 

Babi v pozici jezdce, který po týdnu slezl z koně, já ji držela ze zadu a kolem nás pobíhalo hejno slepic.

Z dálky to muselo vypadat hodně zajímavě. Ještěže jsem ženská, takže by nás snad nikdo nepodezříval z nějakých zvrácených praktik. Přesto doufám, že kolem nikdo nešel. Přeci jen jsme malé město. 

Jestli nás někdo viděl nebo ne, to už asi nezjistím. Důležité je, že kalhoty zůstaly suché. A o to šlo především. 

Ali přítel nejvěrnější - 42 - schovka

Celé dopoledne probíhalo v zajetém rytmu. Zvířata, snídaně, nákup i týdenní zpracování masa.

Babi dělala logistickou podporu. Seděla se mnou v kuchyni a pečlivě hlídala, abych měla při vykošťování ty kuřecí čtvrtky pěkně v zákrytu a nedej bože mi nevyčuhovaly z mísy. 

Nemoc z povolání, kterou chytla při doplňování zboží v samoobsluze, kam chodívala na brigádu.

Nutkavá potřeba, mít vše vyrovnané se u ní rozvinula doslova v obsesi. Nemůžete nikde jen tak něco položit, aniž by to babi okamžitě neuklidila, nepřemístila nebo alespoň nepošoupla o pár milimetrů dál. Je s tím na zabití. 

Velmi dobře ví, že to dělat nemá. Jenže  si nemůže pomoct a využije každou chvilku naší nepozornosti. Přivádí nás tím do stavů šílenství. Některé věci hledáme i několik dnů. Největší taškařice to je, když člověk spěchá. To se kolikrát nasmějeme až se za krky popadáme. 

"Babi, kam jsi mi dala misku pro psa. Měla jsem ji tady na odkapávači." 

"Já nevím kde je. A jak vypadala? A nemohla sis jí někam dát?" 

"Já ji nikam nedala, ale potřebuju nakrmit Amy." 

"A nevzali si ji, jak tady byli ty lidi?" 

"Tady nikdo nebyl. Babi nezlob. Zase na mě zkoušíš nějaké nesmysly." 

Ali samozřejmě dělá, že se ho to netýká, zcela nepokrytě se mi tlemí a odmítá mi pomoct. Za zádama se mi drze směje přímo do očí. 

A tak běhám po celém baráku a hledám tu podělanou mísu, abych mohla nakrmit to nebohé zvíře, které už na mě vrhá vyčítavé a hladové pohledy. 

"Kam jsi ji mohla dát?" 

Zoufalá, ale víceméně pouze řečnická otázka, na kterou jsem ani nečekala odpověď. 

"Vůbec si neuvědomuju, že bych jí měla v ruce. Nemůže být někde zastrčená?" 

"Proč mi to děláš babi? Co jsem ti udělala? Já musela být v minulém životě taková mrcha!" 

"Když já mám ráda pořádek." 

"A víš, co ti na to Bílej tesák viď? Radši mi řekni, kam si to mohla dát." 

"A co hledáš?" 

"Aaaaaa..." 

Už jsem to málem vzdala, když v tom jsem otočila hlavu a uviděla JI! 

Zastrčená za terárkem. V podstatě celou dobu na očích. Nejgeniálnější schovky jsou ty, co jsou nejlíp vidět. 

A tak se ta moje psí holka přeci jen dočkala. 

Teď ještě najít cedník na proplach masa pro číčule a bude zase všechno v pořádku. 

Uf. Někdy je to dřina... 

Ali přítel nejvěrnější - 41 - Směnárna

Babi většinou spinká jako šípková Růženka. Dlouho. Občas se chodím dívat, jestli ještě dýchá. To však dělám až kolem desáté hodiny ranní. Dřív by to bylo zbytečné, protože vstává až po deváté hodině. 

Je to příjemné, protože stihnu obstarat všechnu naši drobotinu i připravit snídani, což mi dvě hodinky zabere. 

Dnešní ráno však bylo všechno jinak. 

Jako vždy mě vzbudily číčule. Vstala jsem, abych jim nakrájela maso. A jak si to tak rozespale šourám do kuchyně, vidím, že je na dlažbě vyznačená cestička. Hnědé skvrny, velikosti mexického dolaru, neomylně mířily do koupelny i na záchod. 

Nos natáhl typický odér a můj rozespalý mozek začal překotně analyzovat situaci. 

Dveře do koupelny jsou zavřené. Je slyšet jen tlumené šplouchání, to znamená, že babi je zaměstnaná. Vše půjde snadno umýt. Musí celá do vany, takže tam už nic nezachráním a horší to už nebude. Vyhodnocuji, že koupelna nespěchá a vrhám se na pokoj. 

V rychlosti otírám podlahu, povlékám peřiny a poslouchám, zda voda stále šplouchá. 

Kočky na mě vyčítavě koukají a benjamínek Tom se hlasitě dožaduje ranního přídělu. "Vydrž prcku vydrž. Už to bude." 

Babi zatím v koupelně pilně měnila mexické dolary za drobné, které neustále od někud vypadávaly. 

 Ukončila jsem její bohulibou činnost, svlékla ji do naha a nasoukala do vany plné pěny, které jsem dala asi trochu víc než bylo třeba. Koukala jí jen hlava. 

Když jsem ji tam tak viděla, vybavila se mi známá hláška o dětech a namydlených okrajích vany. Úlevně jsem si uvědomila, že mi taky nikam neuteče.

Z bankomatu jsem udělala zase koupelnu a z babi činanou holčičku. Je jasné, že se zákuskama má dneska útrum. 

K snídani suchý rohlík, hořký čaj a pár piškotů. Zajímalo by mě, co snědla, ale to už nezjistím, takže jako bonus přidávám živočišné uhlí. Pravá pochoutečka. Však se babi taky tváří. Na první pohled je zřejmé, jak moc jí chutná. 

"A zákusek by nebyl?" 

"To nemyslíš vážně? Že ne?" 

"A jo." 

Člověk by jí dal korunu. Jak hromádka neštěstí. 

"Už abych umřela..." 

"A ty myslíš, že by ti tam zákusek dali? Vždyť bys jim zaneřádila celá nebesa! A v pekle by z tebe teď asi taky nebyli na větvi." 

Babi nechce nosit plenkové kalhotky, ale tentokrát není zbytí. Neochotně je tedy natahuje, vkládáme pro jistotu vložku a já jdu konečně dodělat, co jsem nestihla. 

Asi po hodině se situace opakuje. Sice s menšími následky, co se směnárenskétho provozu týče, ale s totálně zacpanou toaletou, kam jistící část výstroje odhodila. 

Další vlna následovala o něco později. Bohužel jsem přeslechla klapnutí  dveří a babi se tak mohla volně realizovat. Říká se, že by se nemělo bránit kreativitě, ale když jsem viděla babi na trůně, jak zaujatě z kalhotek vybírá veškerý savý materiál a hází ho do mísy, trošku ve mně hrklo. Veškeré pochopení k babičiným inovativním trendům mě opustilo. 

Zbytek dne jsme výsostná místa navštěvovaly spolu. K oboustranné spokojenosti. 

A Ali? Ten se jen v koutě tiše smál. Zase mě dostal. Pacholek jeden zlomyslnej.